S veselou se vracel Karas domů, ale když už stál přede dveřmi útulného bytu, pocítil úzkost. Co asi řekne můj Vašíček? Jak mu vůbec povím, že jsme se dali ke komediantúm? Táto, máš dílo, vítal ho Vašík ůsměvem. Mám. Půjdeme spolu k cirkusu. A Karas čekal ůdiv, ůlek, nedůvěru. Strachoval se však bezdúvodně. Vašíkovi ůplně stačilo, že práce je a že zústanou spolu. Podle E. Basse